jilec

See also: jílec

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɪlɛt͡s]

Noun

jilec m inan

1. Alternative form of jílec

Declension

Declension of jilec (soft masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	jilec	jilce
genitive	jilce	jilců
dative	jilci	jilcům
accusative	jilec	jilce
vocative	jilci	jilce
locative	jilci	jilcích
instrumental	jilcem	jilci

Further reading

• “jilec”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jilec”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jilec”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Old Czech

Alternative forms

• jelec

Etymology

Borrowed from Middle High German gehilze.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈjilɛt͡s/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjilɛt͡s/

Noun

jilec m inan

1. hilt

Declension

Declension of jilec (soft o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	jilec	jilcě	jilci, jilcové
genitive	jilcě	jilcú	jilcóv
dative	jilcu	jilcoma	jilcóm
accusative	jilec	jilcě	jilcě
vocative	jilcu	jilcě	jilci, jilcové
locative	jilci, jilcu	jilcú	jilcích
instrumental	jilcem	jilcoma	jilci

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: jílec, jilec

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “jilec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění