iritovat

Czech

Etymology

From Latin irrītō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɪrɪtovat]

Verb

iritovat impf

1. to irritate

Conjugation

Conjugation of iritovat

infinitive iritovat, iritovati active adjective iritující verbal noun iritování passive adjective iritovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person irituji, irituju (coll.) iritujeme — iritujme 2nd person irituješ iritujete irituj iritujte 3rd person irituje iritují, iritujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive iritovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate iritoval iritovali iritován iritováni masculine inanimate iritovaly iritovány feminine iritovala iritována neuter iritovalo iritovala iritováno iritována transgressives present past masculine singular irituje — feminine + neuter singular iritujíc — plural iritujíce —

Related terms

• iritabilita
• iritace
• iritovaný
• iritující

See also

• dráždit
• vadit
• rušit
• štvát
• srát
• popuzovat
• rozčilovat
• prudit
• jít na nervy

Further reading

• “irritovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “iritovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “iritovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025