hubit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *gubiti, causative of Proto-Slavic *gybnǫti (hynout).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦubɪt]

Verb

hubit impf (perfective vyhubit or zahubit)

1. to kill off, to exterminate

Conjugation

Conjugation of hubit

infinitive hubit, hubiti active adjective hubící verbal noun hubení passive adjective hubený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person hubím hubíme — hubme 2nd person hubíš hubíte hub hubte 3rd person hubí hubí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hubit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate hubil hubili huben hubeni masculine inanimate hubily hubeny feminine hubila hubena neuter hubilo hubila hubeno hubena transgressives present past masculine singular hubě — feminine + neuter singular hubíc — plural hubíce —

Derived terms

• vyhubit
• zahubit

Related terms

• hubení n
• hubitel m
• vyhubený
• záhuba f

Further reading

• “hubiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hubiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hubit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025