hubit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *gubiti, causative of Proto-Slavic *gybnǫti (hynout).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦubɪt]

Verb

hubit impf (perfective vyhubit or zahubit)

1. to kill off, to exterminate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hubit, hubiti	Active adjective	hubící
Verbal noun	hubení	Passive adjective	hubený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	hubím	hubíme	—	hubme
2nd person	hubíš	hubíte	hub	hubte
3rd person	hubí	hubí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hubit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hubil	hubili	huben	hubeni
masculine inanimate		hubily		hubeny
feminine	hubila		hubena
neuter	hubilo	hubila	hubeno	hubena

Transgressives	present	past
masculine singular	hubě	—
feminine + neuter singular	hubíc	—
plural	hubíce	—

Derived terms

• vyhubit
• zahubit

 

Related terms

• hubení n
• hubitel m
• vyhubený
• záhuba f

 

Further reading

• “hubiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hubiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hubit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)