hranicě

See also: hranice

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *granica. By surface analysis, hrana +‎ -icě.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɣraɲit͡si̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɦraɲit͡sɛ/

Noun

hranicě f

1. pile, stack (especially of wood)
2. border (separating line)
3. border (territory along such a line)
4. border (edge between two things)

Declension

Declension of hranicě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	hranicě	hranici	hranicě
genitive	hranicě	hranicú	hranicí, hranic
dative	hranici	hranicěma	hraniciem
accusative	hranicu	hranici	hranicě
vocative	hranice	hranici	hranicě
locative	hranici	hranicú	hraniciech
instrumental	hranicú	hranicěma	hranicěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: hranice

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “hranicě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění