horovat

Czech

Etymology

Derived from Polish górować. By surface analysis, hora +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦorovat]

Verb

horovat impf

1. (expressive) to enthuse, to gush

   Synonyms: toužit, prahnout, blouznit, rozplývat se, hořet

   V mládí horovala pro mého bratra. ― When she was young, she had a crush on my brother

   Horoval pro vlast. ― (please add an English translation of this usage example)

   Horoval o lásce. ― He spoke enthusiastically about love.

Conjugation

Conjugation of horovat

infinitive horovat, horovati active adjective horující verbal noun horování passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person horuji, horuju (coll.) horujeme — horujme 2nd person horuješ horujete horuj horujte 3rd person horuje horují, horujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive horovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate horoval horovali — — masculine inanimate horovaly — feminine horovala — neuter horovalo horovala — — transgressives present past masculine singular horuje — feminine + neuter singular horujíc — plural horujíce —

Further reading

• “horovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “horovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “horovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “horovat” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz