hláskování

Czech

Etymology

From hláskovat +‎ -ní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦlaːskovaːɲiː]

Noun

hláskování n

1. verbal noun of hláskovat
2. spelling

Declension

Declension of hláskování (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	hláskování	hláskování
genitive	hláskování	hláskování
dative	hláskování	hláskováním
accusative	hláskování	hláskování
vocative	hláskování	hláskování
locative	hláskování	hláskováních
instrumental	hláskováním	hláskováními

Related terms

• hláskovací
• hláskovat
• hláskující

 

Further reading

• “hláskování”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
• “hláskování”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)