hřímat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *grimati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦr̝iːmat]
• Hyphenation: hří‧mat

Verb

hřímat impf

1. to thunder

   Synonyms: hřmít, hřmět

   Lkal vítr, bouře hřímala. ― The wind was howling, the storm was thundering.

Conjugation

Conjugation of hřímat

infinitive hřímat, hřímati active adjective hřímající verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person hřímám hřímáme — hřímejme 2nd person hřímáš hřímáte hřímej hřímejte 3rd person hřímá hřímají — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hřímat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate hřímal hřímali — — masculine inanimate hřímaly — feminine hřímala — neuter hřímalo hřímala — — transgressives present past masculine singular hřímaje — feminine + neuter singular hřímajíc — plural hřímajíce —

Further reading

• “hřímati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hřímati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989