hádati

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *gadati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɣaːdaci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɦaːdaci/

Verb

hádati impf

1. (intransitive) to guess
2. (reflexive with sě) to quarrel, to argue

Conjugation

Conjugation of hádati (class V)

infinitive	supine	verbal noun
hádati	hádat	hádanie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	hádaju	hádávě (-va)	hádám (-me/-my)	–	hádajvě (-va)	hádajme (-my)
2nd person	hádáš	hádáta	hádáte	hádaj	hádajta	hádajte
3rd person	hádá	hádáta	hádajú	hádaj	hádajta	hádajte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	hádach	hádachově (-va)	hádachom (-me/-my)	hádách, hádajiech	hádáchově, hádajiechově (-va)	hádáchom, hádajiechom (-me/-my)
2nd person	háda	hádasta (-šta)	hádaste (-šte)	hádáše, hádajieše	hádášta, hádajiešta (-sta)	hádášte, hádajiešte (-ste)
3rd person	háda	hádasta (-šta)	hádachu	hádáše, hádajieše	hádášta, hádajiešta (-sta)	hádáchu, hádajiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	hádal	hádala	hádali	hádán	hádána	hádáni
Feminine	hádala	hádale	hádaly	hádána	hádáně	hádány
Neuter	hádalo	hádale	hádala	hádáno	hádáně	hádána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	hádajě	hádajúce		hádav	hádavše
Feminine	hádajúci			hádavši
Neuter	hádajě, hádajúci			hádav, hádavši

Note: This table shows the most common forms of hádati around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• hádaj

 

Descendants

• Czech: hádat

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “hádati”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění