doutnák

Czech

Etymology

From doutnat +‎ -ák.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdou̯tnaːk]

Noun

doutnák m inan

1. fuse (firing or igniting device)

Declension

Declension of doutnák (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	doutnák	doutnáky
genitive	doutnáku	doutnáků
dative	doutnáku	doutnákům
accusative	doutnák	doutnáky
vocative	doutnáku	doutnáky
locative	doutnáku	doutnácích
instrumental	doutnákem	doutnáky

Further reading

• “doutnák”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “doutnák”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989