dokončit

Czech

Etymology

From do- +‎ končit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdokont͡ʃɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

dokončit pf (imperfective dokončovat)

1. to complete, to finish

Conjugation

Conjugation of dokončit

infinitive dokončit, dokončiti active adjective dokončivší verbal noun dokončení passive adjective dokončený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person dokončím dokončíme — dokončeme 2nd person dokončíš dokončíte dokonči dokončete 3rd person dokončí dokončí — — The verb dokončit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate dokončil dokončili dokončen dokončeni masculine inanimate dokončily dokončeny feminine dokončila dokončena neuter dokončilo dokončila dokončeno dokončena transgressives present past masculine singular — dokončiv feminine + neuter singular — dokončivši plural — dokončivše

Derived terms

• dokončený

Further reading

• “dokončiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dokončiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dokončit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025