dění

See also: deni

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dějanьje. By surface analysis, dít +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɛɲiː]

Noun

dění n

1. verbal noun of dít (“to happen”)
2. events, affairs

Declension

Declension of dění (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	dění	dění
genitive	dění	dění
dative	dění	děním
accusative	dění	dění
vocative	dění	dění
locative	dění	děních
instrumental	děním	děními

Further reading

• “dění”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dění”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dění”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)