bořit

See also: borit, borít, and Borit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *boriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbor̝ɪt]

Verb

bořit impf (perfective zbořit)

1. to demolish

Conjugation

Conjugation of bořit

infinitive bořit, bořiti active adjective bořící verbal noun boření passive adjective bořený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person bořím boříme — bořme 2nd person boříš boříte boř bořte 3rd person boří boří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bořit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate bořil bořili bořen bořeni masculine inanimate bořily bořeny feminine bořila bořena neuter bořilo bořila bořeno bořena transgressives present past masculine singular boře — feminine + neuter singular boříc — plural boříce —

Derived terms

• dobořit
• nabořit
• obořit
• pobořit
• probořit
• rozbořit
• vybořit
• zabořit
• zbořit

Related terms

• bořitel

Further reading

• “bořiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “bořiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bořit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “bořit” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz