Holomúc

Czech

Etymology

From Olomouc (Olomúc). The first evidence of prothetic h in the name of the city can be found in the Latin expression holomucensis, a Latin version of the Czech adjective olomoucký, holomoucký (“of Olomouc”), on a seal from 1208.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦolomuːt͡s]
• Hyphenation: Ho‧lo‧múc

Proper noun

Holomúc f or m inan (related adjective holomúcký)

1. (obsolete) Alternative form of Olomouc: A city in Moravia, Czech Republic
   • 1846, Karel Tůma, “Světem na zkušenou”, in Karel Havlíček Borovský‎^[1], volume I, Kutná Hora: Karel Šolc:

     […] viděli jsme pořád Holomúc přes rovinu.

     […] we could still see Olomouc across the plain.

   • 1840, František Sušil, editor, Morawské národnj pjsně‎^[2], volume 2, Brno: František Šastl, page 60:

     Holomúc, Holomúc, to ge pěkné město
     Po něm se předádj potěšenj wšecko.
     
     Potěšenj wšecko, a i mé myšlenj,
     Už mě nedostaneš, už ti možná nenj.
     
     Dyby's gen chtěla wzjt, mohla by's to zprawit,
     Mohla by's mé srdce wšj žalosti zbawit.

     (please add an English translation of this quotation)

Usage notes

• See usage note at Olomouc for the usage of the different genders.

Declension

when feminine:

Declension of Holomúc (sg-only soft zero-ending feminine)

	singular
nominative	Holomúc
genitive	Holomúce
dative	Holomúci
accusative	Holomúc
vocative	Holomúci
locative	Holomúci
instrumental	Holomúcí

when masculine:

Declension of Holomúc (sg-only soft masculine inanimate)

	singular
nominative	Holomúc
genitive	Holomúce
dative	Holomúci
accusative	Holomúc
vocative	Holomúci
locative	Holomúci
instrumental	Holomúcem

Further reading

• “Holomúc”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)