Jump to content

ոստչիմ

From Wiktionary, the free dictionary

Old Armenian

[edit]

Etymology

[edit]

From ոստ- (ost-) +‎ -չ- (-čʻ-).

Verb

[edit]

ոստչիմ (ostčʻim)

  1. Alternative form of ոստնում (ostnum)

Conjugation

[edit]
mediopassive
infinitive ոստչել, ոստչիլ* (ostčʻel, ostčʻil*) participle ոստուցեալ (ostucʻeal)
causative ոստուցանեմ (ostucʻanem) aorist stem ոստե- (oste-)
singular plural
1st person 2nd person 3rd person 1st person 2nd person 3rd person
indicative
present ոստչիմ (ostčʻim) ոստչիս (ostčʻis) ոստչի (ostčʻi) ոստչիմք (ostčʻimkʻ) ոստչիք (ostčʻikʻ) ոստչին (ostčʻin)
imperfect ոստչէի (ostčʻēi) ոստչէիր (ostčʻēir) ոստչէր, ոստչիւր (ostčʻēr, ostčʻiwr) ոստչէաք (ostčʻēakʻ) ոստչէիք (ostčʻēikʻ) ոստչէին (ostčʻēin)
aorist ոստեայ (osteay) ոստեար (ostear) ոստեաւ (osteaw) ոստեաք (osteakʻ) ոստեայք (osteaykʻ) ոստեան (ostean)
subjunctive
present ոստչիցիմ (ostčʻicʻim) ոստչիցիս (ostčʻicʻis) ոստչիցի (ostčʻicʻi) ոստչիցիմք (ostčʻicʻimkʻ) ոստչիցիք (ostčʻicʻikʻ) ոստչիցին (ostčʻicʻin)
aorist ոստեայց (osteaycʻ) ոստիցես (osticʻes) ոստիցէ (osticʻē) ոստիցուք (osticʻukʻ) ոստիջիք (ostiǰikʻ) ոստիցեն (osticʻen)
imperatives
imperative ոստի՛ր (ostír) ոստերո՛ւք (osterúkʻ)
cohortative ոստիջի՛ր (ostiǰír) ոստիջի՛ք (ostiǰíkʻ)
prohibitive մի՛ ոստչիր (mí ostčʻir) մի՛ ոստչիք (mí ostčʻikʻ)
  • post-classical