žlina

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʒlina/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈʒlina/

Noun

žlina f

1. amber

Declension

Declension of žlina (hard a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	žlina	žlině	žliny
genitive	žliny	žlinú	žlin
dative	žlině	žlinama	žlinám
accusative	žlinu	žlině	žliny
vocative	žlino	žlině	žliny
locative	žlině	žlinú	žlinách
instrumental	žlinú	žlinama	žlinami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “žlina”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění