řiedký

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rědъkъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈr̝i̯ɛːdkɨː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈr̝iːtkiː/, /ˈr̝iːtkɛj/

Adjective

řiedký (short form řiedek, comparative řědší, superlative najřědší)

1. sparse, rare

Declension

Declension of řiedký (hard)

singular
	masculine	feminine	neuter
nominative	řiedký	řiedká	řiedké
genitive	řiedkého	řiedké	řiedkého
dative	řiedkému	řiedciej, řiedkéj	řiedkému
accusative	řiedkého, řiedký	řiedkú	řiedké
locative	řiedciem, řiedkém	řiedciej, řiedkéj	řiedciem, řiedkém
instrumental	řiedkým	řiedkú	řiedkým
dual
	masculine	feminine	neuter
nominative	řiedká	řiedciej, řiedkéj
genitive	řiedkú
dative	řiedkýma
accusative	řiedká	řiedciej, řiedkéj
locative	řiedkú
instrumental	řiedkýma
plural
	masculine	feminine	neuter
nominative	řiedcí	řiedké	řiedká
genitive	řiedkých
dative	řiedkým
accusative	řiedké		řiedká
locative	řiedkých
instrumental	řiedkými

Derived terms

• řiedčiti
• řěditi

 

Descendants

• Czech: řídký

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “řiedký”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění