čistit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech čistiti, from Proto-Slavic *čistiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɪscɪt]

Verb

čistit impf (perfective vyčistit)

1. to clean (remove dirt)

   Synonym: pucovat

   Antonym: špinit

Conjugation

Conjugation of čistit

infinitive čistit, čistiti active adjective čistící verbal noun čištění passive adjective čištěný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person čistím čistíme — čisťme, čistěme 2nd person čistíš čistíte čisť, čisti čisťte, čistěte 3rd person čistí čistí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive čistit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate čistil čistili čištěn, čistěn čištěni, čistěni masculine inanimate čistily čištěny, čistěny feminine čistila čištěna, čistěna neuter čistilo čistila čištěno, čistěno čištěna, čistěna transgressives present past masculine singular čistě — feminine + neuter singular čistíc — plural čistíce —

Derived terms

(verbs):

• dočistit
• očistit
• pročistit
• přečistit
• vyčistit
• začistit
• zčistit
• znečistit

Related terms

(adjectives):

• čisticí
• čistitelný
• čistokrevný
• čistotný
• čistý

(nouns):

• čistič
• čistička
• čistidlo
• čistitelnost
• čistota

Further reading

• “čistiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “čistiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “čistit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025