čenichat

Czech

Etymology

From čenich +‎ -at.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛɲɪxat]
• Hyphenation: če‧ni‧chat

Verb

čenichat impf

1. to sniff (usually about animals)
2. (colloquial, derogatory) to sniff around

   Synonym: čmuchat

Conjugation

Conjugation of čenichat

infinitive čenichat, čenichati active adjective čenichající, čenichavší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person čenichám čenicháme — čenichejme 2nd person čenicháš čenicháte čenichej čenichejte 3rd person čenichá čenichají — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive čenichat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate čenichal čenichali — — masculine inanimate čenichaly — feminine čenichala — neuter čenichalo čenichala — — transgressives present past masculine singular čenichaje čenichav feminine + neuter singular čenichajíc čenichavši plural čenichajíce čenichavše

Further reading

• “čenichati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “čenichati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “čenichat” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
• “čenichat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025