časoslovo

Czech

Etymology

From čas +‎ -o- +‎ slovo.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃasoslovo]

Noun

časoslovo n

1. (obsolete) verb

   Synonym: sloveso

Declension

Declension of časoslovo (hard neuter)

	singular	plural
nominative	časoslovo	časoslova
genitive	časoslova	časoslov
dative	časoslovu	časoslovům
accusative	časoslovo	časoslova
vocative	časoslovo	časoslova
locative	časoslovu	časoslovech
instrumental	časoslovem	časoslovy

Further reading

• “časoslovo”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “časoslovo”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989