ústřičník

Czech

Ústřičník

Etymology

From ústřice +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuːstr̝̊ɪt͡ʃɲiːk]

Noun

ústřičník m anim

1. oystercatcher (any member of the genus Haematopus)

Declension

Declension of ústřičník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	ústřičník	ústřičníci, ústřičníkové
genitive	ústřičníka	ústřičníků
dative	ústřičníkovi, ústřičníku	ústřičníkům
accusative	ústřičníka	ústřičníky
vocative	ústřičníku	ústřičníci, ústřičníkové
locative	ústřičníkovi, ústřičníku	ústřičnících
instrumental	ústřičníkem	ústřičníky

Further reading

• “ústřičník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ústřičník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989