zprúčilý

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈzpruːt͡ʃiɫɨː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsprau̯t͡ʃiliː/, /ˈsprau̯t͡ʃilɛj/

Adjective

zprúčilý

1. (grammar) reflexive

Declension

Declension of zprúčilý (hard)

singular
	masculine	feminine	neuter
nominative	zprúčilý	zprúčilá	zprúčilé
genitive	zprúčilého	zprúčilé	zprúčilého
dative	zprúčilému	zprúčiléj	zprúčilému
accusative	zprúčilého, zprúčilý	zprúčilú	zprúčilé
locative	zprúčilém	zprúčiléj	zprúčilém
instrumental	zprúčilým	zprúčilú	zprúčilým
dual
	masculine	feminine	neuter
nominative	zprúčilá	zprúčiléj
genitive	zprúčilú
dative	zprúčilýma
accusative	zprúčilá	zprúčiléj
locative	zprúčilú
instrumental	zprúčilýma
plural
	masculine	feminine	neuter
nominative	zprúčilí	zprúčilé	zprúčilá
genitive	zprúčilých
dative	zprúčilým
accusative	zprúčilé		zprúčilá
locative	zprúčilých
instrumental	zprúčilými

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “zprúčilý”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění