znervóznět

Czech

Etymology

From z- +‎ nervózní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznɛrvoːzɲɛt]

Verb

znervóznět ?

1. to get nervous

Conjugation

Conjugation of znervóznět

infinitive znervóznět, znervózněti active adjective znervózněvší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person znervózním znervózníme — znervóznějme, znervózněme 2nd person znervózníš znervózníte znervózněj, znervózni znervóznějte, znervózněte 3rd person znervózní znervózní, znervóznějí — — The verb znervóznět does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate znervózněl znervózněli znervózněn znervózněni masculine inanimate znervózněly znervózněny feminine znervózněla znervózněna neuter znervóznělo znervózněla znervózněno znervózněna transgressives present past masculine singular — znervózněv feminine + neuter singular — znervózněvši plural — znervózněvše

Further reading

• “znervosněti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “znervózněti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989