zavinit

Czech

Etymology

From za- +‎ vinit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzavɪɲɪt]

Verb

zavinit pf

1. to cause, to be responsible for

Conjugation

Conjugation of zavinit

infinitive zavinit, zaviniti active adjective zavinivší verbal noun zavinění passive adjective zaviněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zaviním zaviníme — zaviňme 2nd person zaviníš zaviníte zaviň zaviňte 3rd person zaviní zaviní — — The verb zavinit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zavinil zavinili zaviněn zaviněni masculine inanimate zavinily zaviněny feminine zavinila zaviněna neuter zavinilo zavinila zaviněno zaviněna transgressives present past masculine singular — zaviniv feminine + neuter singular — zavinivši plural — zavinivše

Derived terms

• zavinění
• zaviněný

Further reading

• “zaviniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zaviniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zavinit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025