zakřiknout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zakřiknúti. Equivalent to za- +‎ křiknout, see also zakřičet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzakr̝̊ɪknou̯t]
• Hyphenation: za‧křik‧nout

Verb

zakřiknout pf

1. to speak too soon

   Nezakřikni to. ― Don't speak too soon/jinx it.

Conjugation

Conjugation of zakřiknout

infinitive zakřiknout, zakřiknouti active adjective zakřiknuvší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zakřiknu zakřikneme — zakřikněme 2nd person zakřikneš zakřiknete zakřikni zakřikněte 3rd person zakřikne zakřiknou — — The verb zakřiknout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zakřikl zakřikli zakřiknut zakřiknuti masculine inanimate zakřikly zakřiknuty feminine zakřikla zakřiknuta neuter zakřiklo zakřikla zakřiknuto zakřiknuta transgressives present past masculine singular — zakřiknuv feminine + neuter singular — zakřiknuvši plural — zakřiknuvše

Further reading

• “zakřiknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zakřiknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989