zaříkávat
Czech
[edit]Etymology
[edit]iterative of zaříkat
Pronunciation
[edit]Verb
[edit]zaříkávat impf
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | zaříkávat, zaříkávati | Active adjective | zaříkávající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | zaříkávání | Passive adjective | zaříkávaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | zaříkávám | zaříkáváme | — | zaříkávejme |
| 2nd person | zaříkáváš | zaříkáváte | zaříkávej | zaříkávejte |
| 3rd person | zaříkává | zaříkávají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zaříkávat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | zaříkával | zaříkávali | zaříkáván | zaříkáváni |
| masculine inanimate | zaříkávaly | zaříkávány | ||
| feminine | zaříkávala | zaříkávána | ||
| neuter | zaříkávalo | zaříkávala | zaříkáváno | zaříkávána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | zaříkávaje | — |
| feminine + neuter singular | zaříkávajíc | — |
| plural | zaříkávajíce | — |
Derived terms
[edit]Further reading
[edit]- “zaříkávati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “zaříkávati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zaříkávat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)