zářit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *žàriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzaːr̝ɪt]

Verb

zářit impf

1. to glow, to shine

   Osvětlený dům zářil do noci. ― The lighted house was glowing into the night.

   Záříš štěstím. ― You are shining with happiness!

2. to radiate

Conjugation

Conjugation of zářit

infinitive zářit, zářiti active adjective zářící verbal noun záření passive adjective zářený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zářím záříme — zařme 2nd person záříš záříte zař zařte 3rd person září září — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zářit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zářil zářili zářen zářeni masculine inanimate zářily zářeny feminine zářila zářena neuter zářilo zářila zářeno zářena transgressives present past masculine singular záře — feminine + neuter singular záříc — plural záříce —

Derived terms

• ozářit
• rozzářit
• svatozář f
• vyzářit
• zazářit
• zář f
• záře f
• záření n
• zářivka f
• zářivý m
• zářný m

See also

• skvít se
• blýskat se
• třpytit se
• svítit

Further reading

• “zářiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zářiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zářit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025