vzpouzet

Czech

Etymology

From vz- +‎ pudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈfspou̯zɛt]

Verb

vzpouzet impf

1. (reflexive with se) to resist, to rebel

Conjugation

Conjugation of vzpouzet

infinitive vzpouzet, vzpouzeti active adjective vzpouzející verbal noun vzpouzení passive adjective vzpouzený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vzpouzím vzpouzíme — vzpouzejme 2nd person vzpouzíš vzpouzíte vzpouzej vzpouzejte 3rd person vzpouzí vzpouzejí, vzpouzí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vzpouzet. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vzpouzel vzpouzeli vzpouzen vzpouzeni masculine inanimate vzpouzely vzpouzeny feminine vzpouzela vzpouzena neuter vzpouzelo vzpouzela vzpouzeno vzpouzena transgressives present past masculine singular vzpouzeje — feminine + neuter singular vzpouzejíc — plural vzpouzejíce —

Further reading

• “vzpouzeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vzpouzeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989