vzenec

Old Czech

Etymology

Uncertain, probably coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋzɛnɛt͡s/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvzɛnɛt͡s/

Noun

vzenec m pers

1. greedy person

Declension

Declension of vzenec (soft o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	vzenec	vzencě	vzenci, vzencové
genitive	vzencě	vzencú	vzencóv
dative	vzencu, vzencovi	vzencoma	vzencóm
accusative	vzencě	vzencě	vzencě
vocative	vzenče	vzencě	vzenci, vzencové
locative	vzencu, vzencovi	vzencú	vzencích
instrumental	vzencem	vzencoma	vzenci

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “vzenec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění