vzbudit

See also: vzbudiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vzbuditi, from Proto-Slavic *vъzbuditi.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvzbuɟɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

vzbudit pf (imperfective vzbouzet or vzbuzovat)

1. (reflexive with se) to awake
2. (transitive) to awake

   Ze snu mě vzbudil podezřelý hluk. ― Disconcerting noice woke me up from a dream.

3. to arouse, to provoke

   Vzbudila ve mně podezření. ― She aroused my suspicion.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vzbudit, vzbuditi	Active adjective	vzbudivší
Verbal noun	vzbuzení	Passive adjective	vzbuzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vzbudím	vzbudíme	—	vzbuďme
2nd person	vzbudíš	vzbudíte	vzbuď	vzbuďte
3rd person	vzbudí	vzbudí	—	—

The verb vzbudit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vzbudil	vzbudili	vzbuzen	vzbuzeni
masculine inanimate		vzbudily		vzbuzeny
feminine	vzbudila		vzbuzena
neuter	vzbudilo	vzbudila	vzbuzeno	vzbuzena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vzbudiv
feminine + neuter singular	—	vzbudivši
plural	—	vzbudivše

Further reading

• “vzbuditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vzbuditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vzbudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)