vzbudit

See also: vzbudiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vzbuditi, from Proto-Slavic *vъzbuditi.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvzbuɟɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

vzbudit pf (imperfective vzbouzet or vzbuzovat)

1. (reflexive with se) to awake
2. (transitive) to awake

   Ze snu mě vzbudil podezřelý hluk. ― Disconcerting noice woke me up from a dream.

3. to arouse, to provoke

   Vzbudila ve mně podezření. ― She aroused my suspicion.

Conjugation

Conjugation of vzbudit

infinitive vzbudit, vzbuditi active adjective vzbudivší verbal noun vzbuzení passive adjective vzbuzený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vzbudím vzbudíme — vzbuďme 2nd person vzbudíš vzbudíte vzbuď vzbuďte 3rd person vzbudí vzbudí — — The verb vzbudit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vzbudil vzbudili vzbuzen vzbuzeni masculine inanimate vzbudily vzbuzeny feminine vzbudila vzbuzena neuter vzbudilo vzbudila vzbuzeno vzbuzena transgressives present past masculine singular — vzbudiv feminine + neuter singular — vzbudivši plural — vzbudivše

Further reading

• “vzbuditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vzbuditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vzbudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025