vytknout

Czech

Etymology

From vy- +‎ tknout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪtknou̯t]
• Hyphenation: vy‧tknout

Verb

vytknout pf (imperfective vytýkat)

1. (transitive) to reproach somebody for something

Usage notes

• Always used with two objects: the person etc which is being reproached and the thing for which they are reproached.

Conjugation

Conjugation of vytknout

infinitive vytknout, vytknouti active adjective vytknuvší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vytknu vytkneme — vytkněme 2nd person vytkneš vytknete vytkni vytkněte 3rd person vytkne vytknou — — The verb vytknout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vytkl, vytknul vytkli, vytknuli vytknut, vytčen vytknuti, vytčeni masculine inanimate vytkly, vytknuly vytknuty, vytčeny feminine vytkla, vytknula vytknuta, vytčena neuter vytklo, vytknulo vytkla, vytknula vytknuto, vytčeno vytknuta, vytčena transgressives present past masculine singular — vytknuv feminine + neuter singular — vytknuvši plural — vytknuvše

Related terms

• výtečný
• výtka

Further reading

• “vytknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vytknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vytknout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025