vysoň

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. By surface analysis, vysoký +‎ oň. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋɨsoɲ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvisoɲ/

Noun

vysoň m pers

1. personage, luminary, very important person

Declension

Declension of vysoň (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	vysoň	vysoně	vysoni, vysoňové
genitive	vysoně	vysoňú	vysoňóv
dative	vysoňu, vysoňovi	vysoňoma	vysoňóm
accusative	vysoně	vysoně	vysoně
vocative	vysoňu	vysoně	vysoni, vysoňové
locative	vysoňu, vysoňovi	vysoňú	vysoních
instrumental	vysoňem	vysoňoma	vysoni

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “vysoň”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění