vyhrát

See also: vyhrať

Czech

Etymology

From vy- +‎ hrát.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪɦraːt]

• Audio:

  (file)

Verb

vyhrát pf (imperfective vyhrávat)

1. to win

   Antonym: prohrát

   Věděl jsem, že bychom mohli vyhrát! ― I knew we could win!

Conjugation

Conjugation of vyhrát

infinitive vyhrát, vyhráti active adjective vyhrávší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vyhraji, vyhraju (coll.) vyhrajeme — vyhrajme, vyhrejme 2nd person vyhraješ vyhrajete vyhraj, vyhrej vyhrajte, vyhrejte 3rd person vyhraje vyhrají, vyhrajou (coll.) — — The verb vyhrát does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vyhrál vyhráli vyhrán vyhráni masculine inanimate vyhrály vyhrány feminine vyhrála vyhrána neuter vyhrálo vyhrála vyhráno vyhrána transgressives present past masculine singular — vyhráv feminine + neuter singular — vyhrávši plural — vyhrávše

Derived terms

• výhra f

Further reading

• “vyhráti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyhráti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyhrát”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025