vyhrát

See also: vyhrať

Czech

Etymology

From vy- +‎ hrát.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪɦraːt]

• Audio:

  (file)

Verb

vyhrát pf (imperfective vyhrávat)

1. to win

   Antonym: prohrát

   Věděl jsem, že bychom mohli vyhrát! ― I knew we could win!

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyhrát, vyhráti	Active adjective	vyhrávší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyhraji, vyhraju (coll.)	vyhrajeme	—	vyhrajme, vyhrejme
2nd person	vyhraješ	vyhrajete	vyhraj, vyhrej	vyhrajte, vyhrejte
3rd person	vyhraje	vyhrají, vyhrajou (coll.)	—	—

The verb vyhrát does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyhrál	vyhráli	vyhrán	vyhráni
masculine inanimate		vyhrály		vyhrány
feminine	vyhrála		vyhrána
neuter	vyhrálo	vyhrála	vyhráno	vyhrána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyhráv
feminine + neuter singular	—	vyhrávši
plural	—	vyhrávše

Derived terms

• výhra f

 

Further reading

• “vyhráti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyhráti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyhrát”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)