vonichař

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋoɲixar̝/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvoɲixar̝̊/

Noun

vonichař m inan

1. incense

Declension

Declension of vonichař (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	vonichař	vonichařě	vonichařé, vonichařové
genitive	vonichařě	vonichařú	vonichařóv
dative	vonichařu	vonichařoma	vonichařóm
accusative	vonichař	vonichařě	vonichařě
vocative	vonichařu	vonichařě	vonichařé, vonichařové
locative	vonichaři, vonichařu	vonichařú	vonichařích
instrumental	vonichařem	vonichařoma	vonichaři

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 74
• Jan Gebauer (1903–1916) “vonichař”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění