volitelný

Czech

Etymology

From volit +‎ -telný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvolɪtɛlniː]

Adjective

volitelný (adverb volitelně)

1. optional

   Antonym: povinný

Declension

Declension of volitelný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	volitelný		volitelná	volitelné
genitive	volitelného		volitelné	volitelného
dative	volitelnému		volitelné	volitelnému
accusative	volitelného	volitelný	volitelnou	volitelné
locative	volitelném		volitelné	volitelném
instrumental	volitelným		volitelnou	volitelným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	volitelní	volitelné		volitelná
genitive	volitelných
dative	volitelným
accusative	volitelné			volitelná
locative	volitelných
instrumental	volitelnými

Related terms

• dobrovolný

 

Further reading

• “volitelný”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “volitelný”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “volitelný”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)