vlichotit

Czech

Etymology

From v- +‎ lichotit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvlɪxocɪt]

Verb

vlichotit pf

1. (reflexive with se) to ingratiate

Conjugation

Conjugation of vlichotit

infinitive vlichotit, vlichotiti active adjective vlichotivší verbal noun vlichocení passive adjective vlichocený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vlichotím vlichotíme — vlichoťme 2nd person vlichotíš vlichotíte vlichoť vlichoťte 3rd person vlichotí vlichotí — — The verb vlichotit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vlichotil vlichotili vlichocen vlichoceni masculine inanimate vlichotily vlichoceny feminine vlichotila vlichocena neuter vlichotilo vlichotila vlichoceno vlichocena transgressives present past masculine singular — vlichotiv feminine + neuter singular — vlichotivši plural — vlichotivše

Further reading

• “vlichotiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vlichotiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989