vadnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vadnúti, from Proto-Slavic *vędnǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvadnou̯t]

Verb

vadnout impf

1. (intransitive) to wither, to wilt, to fade

Conjugation

Conjugation of vadnout

infinitive vadnout, vadnouti active adjective vadnoucí verbal noun vadnutí passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vadnu vadneme — vadněme 2nd person vadneš vadnete vadni vadněte 3rd person vadne vadnou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vadnout. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vadl, vadnul vadli, vadnuli — — masculine inanimate vadly, vadnuly — feminine vadla, vadnula — neuter vadlo, vadnulo vadla, vadnula — — transgressives present past masculine singular vadna — feminine + neuter singular vadnouc — plural vadnouce —

Derived terms

• povadnout
• uvadnout
• zvadnout

Further reading

• “vadnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vadnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vadnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025