větit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *větiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛcɪt]

Verb

větit impf

1. to answer

   Synonym: odpovídat

   Usmál se a větil tak klidně, jako by vyprávěl, že venku prší. ― He smiled and spoke as calmly as if he were telling that it was raining outside.

Conjugation

Conjugation of větit

infinitive větit, větiti active adjective větící verbal noun věcení passive adjective věcený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person větím větíme — věťme 2nd person větíš větíte věť věťte 3rd person větí větí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate větil větili věcen věceni masculine inanimate větily věceny feminine větila věcena neuter větilo větila věceno věcena transgressives present past masculine singular větě — feminine + neuter singular větíc — plural větíce —

Related terms

• odvětit
• přivětit
• vece
• věta

Further reading

• “větiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “větiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “větit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025