větřit

See also: vetřít

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *větriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛtr̝̊ɪt]

Verb

větřit impf

1. to sniff, to smell, to scent

Conjugation

Conjugation of větřit

infinitive větřit, větřiti active adjective větřící verbal noun větření passive adjective větřený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person větřím větříme — větřeme, větřme 2nd person větříš větříte větři, větř větřete, větřte 3rd person větří větří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větřit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate větřil větřili větřen větřeni masculine inanimate větřily větřeny feminine větřila větřena neuter větřilo větřila větřeno větřena transgressives present past masculine singular větře — feminine + neuter singular větříc — plural větříce —

Related terms

(noun):

• vítr

(verb):

• větrat

Further reading

• “větřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “větřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “větřit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025