větřit

See also: vetřít

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *větriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛtr̝̊ɪt]

Verb

větřit impf

1. to sniff, to smell, to scent

Conjugation

Conjugation

Infinitive	větřit, větřiti	Active adjective	větřící
Verbal noun	větření	Passive adjective	větřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	větřím	větříme	—	větřeme, větřme
2nd person	větříš	větříte	větři, větř	větřete, větřte
3rd person	větří	větří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	větřil	větřili	větřen	větřeni
masculine inanimate		větřily		větřeny
feminine	větřila		větřena
neuter	větřilo	větřila	větřeno	větřena

Transgressives	present	past
masculine singular	větře	—
feminine + neuter singular	větříc	—
plural	větříce	—

Related terms

noun

• vítr

 

verb

• větrat

 

Further reading

• “větřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “větřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “větřit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)