výslun

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋɨːsɫun/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈviːslun/, /ˈvɛjslun/

Noun

výslun m inan

1. procession, parade

Declension

Declension of výslun (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	výslun	výsluny	výsluni, výslunové
genitive	výsluna, výslunu	výslunú	výslunóv
dative	výslunu	výslunoma	výslunóm
accusative	výslun	výsluny	výsluny
vocative	výslune	výsluny	výsluni, výslunové
locative	výsluně, výslunu	výslunú	výsluniech
instrumental	výslunem	výslunoma	výsluny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “výslun”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění