utěšit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech utěšiti, from Proto-Slavic *utěšiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈucɛʃɪt]
• Rhymes: -ɛʃɪt
• Hyphenation: utě‧šit

Verb

utěšit pf (imperfective utěšovat)

1. to console, to solace

Conjugation

Conjugation

Infinitive	utěšit, utěšiti	Active adjective	utěšivší
Verbal noun	utěšení	Passive adjective	utěšený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	utěším	utěšíme	—	utěšme
2nd person	utěšíš	utěšíte	utěš	utěšte
3rd person	utěší	utěší	—	—

The verb utěšit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	utěšil	utěšili	utěšen	utěšeni
masculine inanimate		utěšily		utěšeny
feminine	utěšila		utěšena
neuter	utěšilo	utěšila	utěšeno	utěšena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	utěšiv
feminine + neuter singular	—	utěšivši
plural	—	utěšivše

Derived terms

• bezútěšný
• utěšený
• útěcha f

 

Related terms

• neutěšený m

 

Further reading

• “utěšiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “utěšiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989