upracovat

Czech

Etymology

From u- +‎ pracovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuprat͡sovat]

Verb

upracovat pf (imperfective upracovávat)

1. (reflexive with se) to wear out
2. (reflexive with se) to work oneself to death

   Upracoval se k smrti. ― He worked himself to death.

Conjugation

Conjugation of upracovat

infinitive upracovat, upracovati active adjective upracovavší verbal noun upracování passive adjective upracovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person upracuji, upracuju (coll.) upracujeme — upracujme 2nd person upracuješ upracujete upracuj upracujte 3rd person upracuje upracují, upracujou (coll.) — — The verb upracovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate upracoval upracovali upracován upracováni masculine inanimate upracovaly upracovány feminine upracovala upracována neuter upracovalo upracovala upracováno upracována transgressives present past masculine singular — upracovav feminine + neuter singular — upracovavši plural — upracovavše

Related terms

• upracovaný

Further reading

• “upracovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “upracovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “upracovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025