ubičovat

Czech

Etymology

From u- +‎ bičovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈubɪt͡ʃovat]

Verb

ubičovat pf

1. to flog to death, to whip to death

Conjugation

Conjugation of ubičovat

infinitive ubičovat, ubičovati active adjective ubičující verbal noun ubičování passive adjective ubičovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person ubičuji, ubičuju (coll.) ubičujeme — ubičujme 2nd person ubičuješ ubičujete ubičuj ubičujte 3rd person ubičuje ubičují, ubičujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ubičovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate ubičoval ubičovali ubičován ubičováni masculine inanimate ubičovaly ubičovány feminine ubičovala ubičována neuter ubičovalo ubičovala ubičováno ubičována transgressives present past masculine singular ubičuje — feminine + neuter singular ubičujíc — plural ubičujíce —

Hypernyms

• zabít

Related terms

(verbs):

• bičovat
• vybičovat
• zbičovat

Further reading

• “ubičovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ubičovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989