stvěna
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Feminine passive participle of stvieti. Coined by Klaret.[1] First attested in the 14th century.
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]stvěna f
Declension
[edit]Declension of stvěna (hard a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | stvěna | stvěně | stvěny |
| genitive | stvěny | stvěnú | stvěn |
| dative | stvěně | stvěnama | stvěnám |
| accusative | stvěnu | stvěně | stvěny |
| vocative | stvěno | stvěně | stvěny |
| locative | stvěně | stvěnú | stvěnách |
| instrumental | stvěnú | stvěnama | stvěnami |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “stvěna”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění