stranný

Czech

Etymology

From strana +‎ -ný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstraniː]
• Rhymes: -aniː

Adjective

stranný (adverb stranně)

1. (literary, archaic) partial, biased
   • 1849, Karel Havlíček Borovský, Politické spisy:

     Zapotřebí jest tedy, aby soudce nebyl stranný, aby ouředníci nesoudili nad urážkami jim učiněnými, sice nebude pravá svoboda nikdy v zemi průchod míti.

   Antonym: nestranný

Declension

Declension of stranný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	stranný		stranná	stranné
genitive	stranného		stranné	stranného
dative	strannému		stranné	strannému
accusative	stranného	stranný	strannou	stranné
locative	stranném		stranné	stranném
instrumental	stranným		strannou	stranným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	stranní	stranné		stranná
genitive	stranných
dative	stranným
accusative	stranné			stranná
locative	stranných
instrumental	strannými

See also

• zaujatý
• předpojatý

Further reading

• “stranný”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “stranný”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989