strúhati

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *strugati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈstruːɣaci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈstrau̯ɦaci/

Verb

strúhati impf

1. to grate, to scrape

Conjugation

Conjugation of strúhati (class V)

infinitive	supine	verbal noun
strúhati	strúhat	strúhanie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	strúhaju	strúhávě (-va)	strúhám (-me/-my)	–	strúhajvě (-va)	strúhajme (-my)
2nd person	strúháš	strúháta	strúháte	strúhaj	strúhajta	strúhajte
3rd person	strúhá	strúháta	strúhajú	strúhaj	strúhajta	strúhajte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	strúhach	strúhachově (-va)	strúhachom (-me/-my)	strúhách, strúhajiech	strúháchově, strúhajiechově (-va)	strúháchom, strúhajiechom (-me/-my)
2nd person	strúha	strúhasta (-šta)	strúhaste (-šte)	strúháše, strúhajieše	strúhášta, strúhajiešta (-sta)	strúhášte, strúhajiešte (-ste)
3rd person	strúha	strúhasta (-šta)	strúhachu	strúháše, strúhajieše	strúhášta, strúhajiešta (-sta)	strúháchu, strúhajiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	strúhal	strúhala	strúhali	strúhán	strúhána	strúháni
Feminine	strúhala	strúhale	strúhaly	strúhána	strúháně	strúhány
Neuter	strúhalo	strúhale	strúhala	strúháno	strúháně	strúhána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	strúhajě	strúhajúce		strúhav	strúhavše
Feminine	strúhajúci			strúhavši
Neuter	strúhajě, strúhajúci			strúhav, strúhavši

Note: This table shows the most common forms of strúhati around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• sústruh

Descendants

• Czech: strouhat

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “strúhati”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění