splnit

See also: splniť

Czech

Etymology

From s- +‎ plnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspl̩ɲɪt]

Verb

splnit pf (imperfective plnit or splňovat)

1. to fulfill (object: promise)
2. to fulfill, to meet (object: requirement)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	splnit, splniti	Active adjective	splnivší
Verbal noun	splnění	Passive adjective	splněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	splním	splníme	—	splňme
2nd person	splníš	splníte	splň	splňte
3rd person	splní	splní	—	—

The verb splnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	splnil	splnili	splněn	splněni
masculine inanimate		splnily		splněny
feminine	splnila		splněna
neuter	splnilo	splnila	splněno	splněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	splniv
feminine + neuter singular	—	splnivši
plural	—	splnivše

Antonyms

• nesplnit

Related terms

• splněný
• splnitelný

 

Further reading

• “splniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “splniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “splnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)