spílat

Czech

Etymology

Probably from Old Czech spíleti, špíleti (“to joke, to tease”), from Middle High German spilen (German spielen).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspiːlat]

Verb

spílat impf

1. to scold, to berate, to reproach [with dative ‘whom’]

   Synonyms: nadávat, hubovat, zlořečit, klít, lát, láteřit, plísnit, peskovat

   Začali mi spílat. ― They started scolding me.

   Spílali mu nepěkných jmen / bláznů. ― They called him nasty names / mad.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	spílat, spílati	Active adjective	spílající
Verbal noun	spílání	Passive adjective	spílaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	spílám	spíláme	—	spílejme
2nd person	spíláš	spíláte	spílej	spílejte
3rd person	spílá	spílají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive spílat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	spílal	spílali	spílán	spíláni
masculine inanimate		spílaly		spílány
feminine	spílala		spílána
neuter	spílalo	spílala	spíláno	spílána

Transgressives	present	past
masculine singular	spílaje	—
feminine + neuter singular	spílajíc	—
plural	spílajíce	—

Further reading

• “spílati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spílati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “spílat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)