smrkat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *smъrkati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmr̩kat]

Verb

smrkat impf (perfective smrknout)

1. to blow one's nose (to expel mucus from nose)

   Přestaň smrkat. ― Stop blowing your nose.

Conjugation

Conjugation of smrkat

infinitive smrkat, smrkati active adjective smrkající verbal noun smrkání passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person smrkám smrkáme — smrkejme 2nd person smrkáš smrkáte smrkej smrkejte 3rd person smrká smrkají — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive smrkat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate smrkal smrkali — — masculine inanimate smrkaly — feminine smrkala — neuter smrkalo smrkala — — transgressives present past masculine singular smrkaje — feminine + neuter singular smrkajíc — plural smrkajíce —

Derived terms

• posmrkat
• smrkáč
• usmrkanec
• usmrkánek
• vysmrkat

Further reading

• “smrkati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “smrkati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “smrkat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025