směrový

Czech

Etymology

From směr +‎ -ový.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsm̩ɲɛroviː]
• Rhymes: -oviː

Adjective

směrový

1. directional

Declension

Declension of směrový (hard)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	směrový		směrová	směrové
genitive	směrového		směrové	směrového
dative	směrovému		směrové	směrovému
accusative	směrového	směrový	směrovou	směrové
locative	směrovém		směrové	směrovém
instrumental	směrovým		směrovou	směrovým
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	směroví	směrové		směrová
genitive	směrových
dative	směrovým
accusative	směrové			směrová
locative	směrových
instrumental	směrovými

Derived terms

• směrová tabule

Further reading

• “směrový”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “směrový”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989