slitovat

Czech

Etymology

From s- +‎ litovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈslɪtovat]

Verb

slitovat pf

1. to take pity, to have mercy

Conjugation

Conjugation of slitovat

infinitive slitovat, slitovati active adjective slitovavší verbal noun slitování passive adjective slitovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person slituji, slituju (coll.) slitujeme — slitujme 2nd person slituješ slitujete slituj slitujte 3rd person slituje slitují, slitujou (coll.) — — The verb slitovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate slitoval slitovali slitován slitováni masculine inanimate slitovaly slitovány feminine slitovala slitována neuter slitovalo slitovala slitováno slitována transgressives present past masculine singular — slitovav feminine + neuter singular — slitovavši plural — slitovavše

Related terms

• slitování

Further reading

• “slitovati se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “slitovati se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “slitovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025